8.5. 2003

Budíček byl v 6.15 , ale můj soukromý v 6.00. V 6.30 byl sraz na recepci, kde nám dali džus a my vyrazili na prohlídku chrámu Com Ombo. Naše průvodkyně nás pomalu začíná vtahovat do egyptských dějin a poté nás zkouší. Už víme, že hlavy sloupů se dělí na lotosové, palmové,....a ty ostatní jsem už zapomněl. Bůh Horus byl zobrazován jako sokol, apod.

Po cestě zpět na loď jsem si zaplatil 2 libry za filmování dvou malých kober. Chtěl jsem se s nimi vyfotit, ale ani náš digitální foťák nemá takový zoom, aby překonal tu vzdálenost, na kterou od hadů utekla Lenka.

Plán na odpoledne - chrámy v Edfu. Po výtečném obědě jsme vyšli před loď, kde bylo seřadiště drožek a obrovský hluk a hlahol. Ty drožky vypadaly pro dva, ale nás tam natlačili rovnou čtyry. Seděli jsme na tak malém sedátku, že to vypadalo, že musíme za jízdy rozhodně vypadnout. Takže jedna drožka , 4 lidé. My, společně s jedním starším manželským párem, jsme odjížděli mezi posledními. Ale to jsme netušili co nás čeká. Náš drožkař, jinak zvaný Fitipaldi, mlátil do chudáka koníka takovým způsobem, že jsme všechny předjeli a dojeli jako první. Bylo jasné, že ho závodění s ostatními drožkaři hrozně baví. Samozřejmě nám nabídl fotografování a samozřejmě za to chtěl bakšiš. Ale jinak to byl skvělý zážitek.

Ve stínu bylo 48 stupňů a prostor před chrámem žhnul takovým způsobem, že se to ani nedá slovy popsat. Tolik obyčejné a navíc teplé vody jsem nikdy nevypil. Po prohlídce si nás náš drožkař našel a nenechal nic náhodě, aby nebyl opět první.

Po návratu na loď nás v recepci u vchodu čekal zaměstnanec s ručníky, asi namočenými ve studeném tělovém mléce. Skvělé osvěžení.

Odpoledne byla naplánována na horní palubě čajová párty. Každý dostal čaj nebo kávu a dva kousky sladkého moučníku, podobajícího se naší bábovce.

Ale vrchol dnešní plavby měl teprve přijít. Blížili jsme se ke zdymadlu, které vyrovnává výšky hladin Nilu. Údajně o 5 metrů. Již při příjezdu nás obklíčili prodejci na malých loďkách a cosi na nás ze spodu pokřikovali a ukazovali. Pak nás lodníci ručně zatáhli mezi dvě mola a na jednom z těch mol byli také prodavači ubrusů a všemožných hábitů. Házeli to smotané na palubu a co spadlo do vody, vylovili kotvičkami přivázanými na provaze. To byl teda rachot. Jeden z nich bleskově vyšplhal na konstrukci nadchodu, aby byl na naší úrovni a nabízel nám ubrus. Stál na kousku železa a pod ním dobrých 6 metrů hloubka. Opravdu, takovou melu jsme tu ještě nezažili.

Opět vynikající večeře a lahvinka vína na palubě lodi. Také družba s Portugalcem za pomoci naší skvělé slivovice. No a nakonec zasloužený odpočinek, zítra nás čeká náročný den.