7.5. 2003

Ve 4.30 místního času nás probudil příšerný zvuk našeho pokojového telefonu. Hned nás napadlo, že doma je touto dobou zrovna půl hodinky po třetí. Na recepci nás čekal obědový balíček a kafíčko, a jelikož je 5 minut do odjezdu autobusu, musím si ji nalít jen tak do poloviny hrnku, a za divných pohledů Egypťanů, kávu dolévám studenou vodou z lahve. I tak to kafe pomohlo k probuzení. Po hodině jízdy stavíme ve městě Sakra, kde v místě podobném autobusovému nádraží, které je obehnané plotem a hlídané ze strážních budek vojáky, odpočíváme a snídáme na ulici. Zjišťujeme, že je to seřadiště pro autobusy do konvoje, ve kterém projíždíme blízkou horskou oblast. Na další zastávce kolony, kromě povinné návštěvy WC, se nám zalíbily děti, které stály vedle chlápka s velbloudem (asi otec). Natáčel jsem je na kameru a rozdával žvýkačky. Zdálky nás pozorovala nějaká žena s oslem, která byla celá zahalená v černém, jen oči jí koukaly. A já jsem si uvědomil, že to je jedna z mála domorodých žen, které jsme vůbec viděli. Všechnu práci tu totiž dělá chlap. I pokojská byl fousatej :-) Chudáci Egypťani, docela rád bych poznal jak odpočaté Egypťanky vypadají.

Po ještě asi dvou zastávkách jsme dorazili do Asuánu. To, co nás čekalo po výstupu z klimatizovaného autobusu, byl teplotní šok. Vzduch byl horký 42 stupňů Celsia ve stínu a na slunci, to se ani nedá odhadnout. Navíc foukal vítr, který byl děsně horký, takový fén. Mít to u nás doma, tak naše mamka může všechny své fény vyházet :-)

Poté jsme přesedli na jiný autobus, který nás odvezl na ostro Philé, který byl zasvěcen bohyni Isis (Eset). Za 20 minut prohlídky jsme ve dvou vypili dvoulitrovku vody a ještě nám chyběla další.

Čekalo nás ubytování na lodi na Nilu. Raději jsme si stále říkali, že to bude bárka, ale skutečnost předčila naše očekávání. Čekal nás krásný, poměrně luxusní, pětihvězdičkový parník se čtyřmi patry. Horní paluba měla malý bazén, spoustu lehátek na opalování a také kavárničku. Při důkladném prozkoumávání lodi se mi podařilo vysadit dveře vedle našeho pokoje, asi od stoupaček, k pobavení mé druhé polovičky. Večeře, jako zatím vždy v Egyptě, skvělá. Pak jsme vyčkávali, kdy naše loď odrazí od břehu. Čekání na horní palubě jsme si krátili popíjením pravého egyptského vínečka, poleháváním na opalovacích lehátkách, kde jsme si i chvilku schrupli. Asi ve 23.00 hodin jsme se probudili a loď stále kotvila v přístavišti v Asuánu, ač měla již nejméně hodinu brázdit hladinu Nilu. Asi nějaký problém.