11.5. 2003

První, co nás čeká v Káhiře, je samozřejmě Gíza s prohlídkou pyramid. Dnes se nám snad splní náš velký sen, vidět zblízka a na vlastní oči pyramidy a třeba si do nich i vlézt, jestli to bude možné. Když se za domy vynořila na obzoru ta nejbližší, Cheopsova pyramida, měl jsem z toho "husí kůži". Nejprve jsme vyjeli na vyhlídku, odkud je možné vidět všechny tři pyramidy pospolu a dají se zde udělat ty nejhezčí fotky. Opět nás zde otravovali všudypřítomní obchodníci, ale to už snad člověka po pár dnech v Egyptě ani nepřekvapí. Byli jsme poučeni, abychom nelezli na velbloudy, protože v jedné skupině se chtěla svézt nějaká paní a velbloud s ní prchl do pouště a dvě hodiny ji naháněli než se jim podařilo ji chytit. Pohled na pyramidy byl nádherný a tak jsme mohli pokračovat přímo k jedné z nich tzv. Mykeninově (Menkaurově) pyramidě, do které byl povolen vstup, a tak jsme neodolali. I když tam nic není, za ten pocit, to stojí. Poté jsme obešli i další dvě pyramidy Chefrenovu (Rachefovu) a Cheopsovu (Chufuovu), na kterou jsem vylezl až skoro k hlavnímu vchodu, tedy tam, kam mě pustil místní policajt. Samozřejmě jsme si nasbírali nějaké ty kamínky z pyramid na památku a pokračovali zpět k autobusu, který nás zavezl ke Sfinze. Je nově opravená, ale přesto je znát její zchátralost.. Obličej má rozbitý od Napoleonových vojáků, kteří ji používali jako terč a nos má prý v britském muzeu, v Londýně.

Další zastávkou bylo Egyptské muzeum, vybudované v polovině 19. století. Nás nejvíce zaujala ta část muzea, která obsahuje více jak 1700 předmětů z 3500, které Angličan Howard Carter nalezl v hrobce Tutanchamona. Tento, dalo by se říci bezvýznamný král, který zemřel v 19ti letech nasbíral a nechal se pohřbít s ohromným pokladem. Bylo velkým štěstím, že jeho hrobka jako jedna z velmi mála unikla vykradení vykradači hrobů. Jak asi musely vypadat poklady mnohem větších a důležitějších panovníků (faraónů) jako byl Ramses II.?

Navečer jsme se vykoupali pro osvěžení v hotelovém bazénu a vyrazili do ulic velkoměsta. Dámy si na to vzaly šaty a krátké kalhoty, asi trochu průsvitné, neboť to místní Egyťany vyvádělo z míry. Na Lenku s jejími obarvenými melírovanými vlasy zíraly nejvíc ženy a děti. Chlapi taky, ale asi ne kvůli vlasům. Dostali jsme se do obchodního domu, který byl plný různých šatiček a hadříků, bot a sportovního značkového oblečení. Udivilo nás, kdo to tady nosí. Kupovaly to i Egypťanky zahalené od hlavy až po paty. Asi si ty hadříky užívají doma s manžílky. Zpět přes pětiproudovou silnici jsme šli snad půl hodiny. Aby někdo zastavil, to nepřipadá v úvahu a tak se člověk proplétá a většinou stojí mezi rychle projíždějícími a troubícími auty a čeká na malou skulinu, kterou by mohl bez úhony proběhnout. Moc často bych to absolvovat nechtěl. Před spaním opět nezbytná desinfikace útrob.