12.5. 2003

Dnes měl být volný den v Káhiře, ale pro nás bylo lepší si za 30 USD na osobu zaplatit celodenní výlet. Tak jsme navštívili Sakkaru s nejstarší pyramidou pojmenovanou Zoserova (3.dynastie). Ta byla postavena stupňovitě jako mastaba, to znamená, že za základnu nemá čtverec, ale obdélník.

Další zastávkou byla škola na tkaní koberců. V některých školách se učí malé děti tkát koberce už od 5 let, prý mají šikovné malé a ohebné prstíky. Ve škole, kterou jsme navštívili byly děti až od 10 let. Předvedli nám různé druhy, jako např. hedvábné, vlněné či oboustranné. Hned v patře byl obchůdek a tam nám vše perfektně předvedli, dali nám opět nějaké to pití a dokonce nám zdarma povolili použít toalety. Ale ani tady, jako obvykle všude v Egyptě netekla voda.

Následovala návštěva Koptské čtvrti. To je čtvrť obyvatel s jiným vyznáním než islám. Viděli jsme kostely ortodoxních křesťanů a synagogy. U křesťanů musí sedět v kostele v jedné řadě lavic ženy a v druhé muži, aby muži nebyli rozptylováni přítomností žen a mohli se soustředit na modlitby. V synagoze sedí muži v dolní části a ženy v patře z téhož důvodu.

Při cestě do Alabastrové mešity jsme se zastavili ve městě mrtvých. Je to starý hřbitov rozprostírající se na několika kilometrech plochy. Zde se původně stavěly hrobky a na jejich střechách byly k uctění malé zahrádky. V období velkého přistěhovalectví do Káhiry  a po zemětřesení v roce 1992  začali lidé tyto hrobky obývat a dodnes na nich ti nejchudší z chudých bydlí. Je paradoxem, že nad těmito chudými a ubohými příbytky na kopci jsou postaveny nejluxusnější a nejbohatší domy politiků a boháčů v Káhiře.

Během pár minut jsme dorazili do Alabastrové mešity Muhamada Alího. Museli jsme si vyzout boty a dát je podrážkami k sobě a ženy s odhalenými rameny dostaly zelený dlouhý hábit. Uprostřed nádherné bohatě zdobené a osvětlené mešity jsme si sedli na koberec a poslouchali výklad naší průvodkyně. Jelikož je zde provdaná již asi dva roky, zná život a zvyklosti Egypťanů dokonale. Dobře se poslouchá.

Konečná byla na největším bazaru v Káhiře jménem Chán al Chalili. Je to jedna úzká ulice s tisíci stánky a krámky se vším možným i nemožným a mezi tím vším se proplétají Káhiřané a a zvědaví turisté. Prošli jsme hlavní ulicí bazaru a ze zvědavosti vyrazili do postranních uliček s úmyslem se jimi vrátit zpět na náměstíčko. Nebylo ta však tak jednoduché. Uličky se prolínaly, klikatily, všude bordel, špína a smrad. Chvílemi zde byla smetiště plná much a koček a mezi tím vším hrající si děti, které pojídaly chleby pomalu ze země. Nevím jak to vypadá v Číně, ale tady zaútočit SARS, tak ho nikdo nezastaví. V krámcích jsme viděli dílničky, soustruhy, frézy, ale i prodejny pneumatik a chleba v jednom. Ale byl to zážitek, třeba když kolem nás projel zásobovač chlebem na kole s krabicí tak 120x120 cm na hlavě, aniž by si ji přidržoval. Nakonec jsme se ani neztratili a cestu k autobusu našli, ale dalo to dost práce.

Po večeři jsme poseděli u pivka u bazénu a šli se naposledy v Káhiře vyspat. Ráno nás čeká přesun zpět do Hurgady.