13.5. 2003

Na snídani nás pobavil zájezd Japonců. Byli jako žáčci ve škole. Přišli do jídelny a všichni způsobně, aby asi nikomu nezasedli místo, se hnali až dozadu do místnosti. Odsud byli vykázáni zpět dopředu, aby personál nemusel tolik běhat. Byli jak motorové myši, u švédských stolů se předháněli, padaly jim lžičky, vidličky a stále se klaněli.

No a my jsme zase v autobuse na zpáteční cestě do Hurghady. Ne to by byl honosný název. To, čím nás vezli byl malý mikrobusek. Zavazadla nám na rozkaz naší průvodkyně neochotně vynesli na střechu, abychom měli dostatek místa a nemuseli sedět na rozviklaných sedačkách v uličce. Musím přiznat, že se tím jelo docela dobře, hlavně to mělo klimatizaci a dost místa na nohy. Po sedmi hodinách cesty jsme byli na místě, v našem starém známém hotelu Bejrút. Měli jsme štěstí na ubytování, dvě pěkné místnosti, čistá koupelna i WC a dokonce balkon s výhledem na moře a pláž. Vykoupali jsme se a se známými vyjeli do nové části města. Opravdu je lepší se rovnou ptát na bus. Za libru na osobu se dostanete kamkoliv, i když to vždy zkoušejí usmlouvat na víc. Večer ještě jedno pivko v hotelové restauraci, krátký pokec s přáteli a spát.