14.5. 2003

Dnes máme první úplně volný den, který jsme využili na válení na pláži u moře. Samozřejmě s obědovou pauzou bez oběda. Aby toho válení nebylo moc, zlanařil nás místní sportovní referent Jamaika k zápasu ve vodním pólu. Mezinárodní tým proti Čechům, tedy nám, kteří bohužel prohráli, ale byli rádi, že se neutopili. Nikdy jsem netušil jaká je to dřina. Navíc jsem si nařízl trochu nohu o kachličku, dost to krvácelo, ale Egypťané mi to ošetřili dvěma ubrousky a když viděli jak to teče, tak přinesli ještě pár těch papírových koleček co se dávají pod šálek s kávou na talířek.

Ještě jsme si naposledy vyrazili do nové části města, poseděli v místní hospůdce, dali řeč s velmi příjemným číšníkem a ochutnali vodní dýmku, tzv. "šíšu". To bych nemohl neochutnat něco tak typického pro Egypt.

 Večer bylo slavnostní vyhlášení a Lenka jako jediná z našeho týmu dostala medaili. Nám ostatním ji slíbili také, ale už na to nedošlo. Navíc byla v zahradní restauraci výprava starých egyptských důchodců a důchodkyň, byla s nima docela legrace. Proběhlo pár vystoupení, podobných těm na lodi, tedy tanečník v sukních a břišní tanečnice. Pak nás náš kamarád, sportovní referent Jamaika, začal vyvolávat k nástupu na pódium. Nejprve Marion from Germany, tedy naše soupeřka, pak Lenka Czech Republic a nakonec i já. Obdaroval nás tričkem s prázdnou kartuší na břiše, ani nevíme za co. Následoval společný taneček v nových tričkách. Egypťané se vzpouzeli si je obléknout, tak jsem jim trochu pomohl a nasoukal jejich tlustá těla do těch malých triček. Zábava pokračovala téměř až do půlnoci.