Deník z poznávačky po Egyptě                           

5.5. - 6.5. 2003 

Odjezd z domu jsme naplánovali na devátou a před jedenáctou jsme dorazili na letiště. Ještě jsme si dali malé noční občerstvení v letištní restauraci s výhledem na pro nás se připravující letadlo.

Po nacpání se do letadla jsem si sedl k okénku, samozřejmě se svolením Lenky. Asi po 40ti minutách letu, tedy v 1 hodinu 45 minut se podávala, jak řekl kapitán letadla, snídaně. Čína s rýží a zákusek s kávou. Dal jsem k pití tentokráte přednost vínku, protože ve free shopu na letišti jsem si zakoupil dvě plnotučná pivka a před odletem jsem byl třikrát na oné místnosti. Další část letu byla spíš o tom, kam složit hlavu, aby člověka moc nebolelo za krkem. Spolu se svítáním se naše letadlo začalo připravovat na přistání. Škoda, mohlo začít svítat tak o hodinku dřív, byl to úchvatný pohled. Při příletu k letišti jsme koukali na nekonečnou poušť. Koupili jsme si ve směnárně kolek, honosně nazvaný vízum za 15,- USD a vlepili jej poctivě do pasu, kde nám jej ještě před opuštěním letiště asi třikrát zkontrolovali místní vojáci. Šli jsme si pro kufry, některé kufry vypadaly, že letěly nejméně přes tři kontinenty.

Před letištěm čekala česká delegátka a sdělila nám, že budeme ubytováni v hotelu Bejrút a že tam jede autobus č. 1 od cestovky. Cestou do hotelu se nám představil náš egyptský průvodce Adel. Docela dobrý řízek. Vyprávěl různé story o egyptských řidičích, třeba, že tady má řidičák každý, kdo umí troubit a ví kde má auto volant a kola. Varoval nás před jejich špatnou vodou z vodovodních kohoutků a podobně.

Hotel byl vcelku dobrý, ale na výhled z našeho pokoje č. 107 na poušť s bordelem, snad nikdy nezapomenu, prostě děs. Ještě, že tu spíme jenom jednu noc a jsme dost utahaní. Po vybalení nejnutnějších věcí jsme se snažili dospat co nám chybělo. Na rozdíl od našich krajanů , protože když jsme přišli na malou hotelovou plážičku o něco později, tak už jich většina měla zarudlé tělo. Opravdu, to slunce tady ohromně pálí, s domácím sluncem se to nedá srovnat. My jsme tam vydrželi jen asi 40 minut a odcházeli asi půl hoďky před polednem. Pláž i přes poledne zůstala plná Čechů nedočkavých sluníčka, hlavně těch, kteří ten den přijeli.

Po o..... jsme vyrazili na prohlídku Hurgady. Po městě jezdily minibusy, které člověka zavezou kamkoliv. Jen nesmíte dopředu říkat kam jedete, jinak se z nich v tu ránu stanou několikanásobně dražší taxíky. Mikrobus jede a vy, když se Vám místo líbí , necháte zastavit a za osobu zaplatíte 1 libru. Co se dělo v centru Old Townu, to se snad nedá ani popsat, to se musí zažít. Z každého krámku vybíhají prodejci a nahánějí Vás do svého obchůdku. Tolikrát jsme "NO THANKS" nikdy neřekli. Bolelo nás za krkem od věčného kroucení hlavou. Zpátky jsme šli kousek pěšky po hlavní silnici, až nám zastavil minibus, ALE.... Byl úplně stejný, jen uvnitř vzadu, aby to nebylo při nastupování moc vidět, měl nápis TAXI. Za svezení chtěl 40 liber . Po dlouhé hádce se zdálo, ze jsem to usmlouval na 20 liber a tak jsem platil a on mi dal 30 l. a ať mu dám 50 l.a pak si ti jako romyslel a 50 l. mi vrátil, ať mu normálně zaplatím. Už jsem ani nevěděl kolik je 1+1, ale L. mě ujistila, že je to OK, že to počítá a že to má pod kontrolou. Jenže se pak ukázalo, že místo 50 liber nám vrátil 50 piastrů, tedy 1/2 libry. Docela drahý taxík a pro nás tak trochu lekce pro naše dny budoucí.

Po dalším dospání a povalování se po hotelu jsme zašli na večeři. Pořádně jsme se nažuchli a šli si dát vínečko do zahradní kavárny pod palmy.